Island – Země ohně, ledu a krve

Po „krátké“ odmlce jsme zpět s dalším článkem. Tentokrát bude pojednávat o našem dvouměsíčním výletu na Island. Dozvíte se, jak jsme na Islandu pracovali, jestli se sem vůbec vyplatí jet pracovat a v neposlední řadě poradíme, co tu rozhodně stojí za to vidět. Úplně bych zapomněl, že na závěr budeme potřebovat i vaši pomoc! Udělejte si pohodlí, jdeme na to.

Obsah:

  1. Cestu na Island jsme trochu podcenili.
  2. Tohle není farma?!
  3. Vyplatí se jet pracovat na Island?
  4. Ale ty výdaje samozřejmě byly.
  5. Nechť započne cestování!
  6. Trasa naplánována, auto půjčeno – můžeme vyrazit na trip!
  7. Budíček! Druhý den bude stát za to aneb nabitý jih čeká.
  8. Třetí den ve znamení termálních pramenů a The Golden Circle.
  9. Čas říct sbohem!
  10. Byla to jízda, tak zas někdy.
  11. Potřebujeme Tvou pomoc.

To jsme se tahle vrátili ze svých cest (rozuměj já z USA a Barča z Kostariky), sotva jsme stihli navštívit naše nejbližší, když tu náhle zazvonil mobil. Z něj se ve zkratce ozvalo: „Ani si nevybalujte, jedete (bohužel/bohudík) na Island“. Volala nám naše spřízněná duše Adél (určitě jí znáš z Just Trippers), že nám domluvila práci. Původně měla na Island jet pouze ona s jejím přítelem Fífou, naštěstí se uvolnila dvě místa a my mohli letět taky!

Cestu na Island jsme trochu podcenili

Když se podívám zpětně na cestu na Island, vždy se přistihnu, jak se usmívám. Teď už jo. Odlétalo se v pondělí večer a my jsme měli den předem domluvenou rozlučku s našimi skvělými přáteli z basketu. Samozřejmě se něco popilo, v tomto případě spíš přepilo. Z neděle na pondělí se spíš nespalo než spalo, pondělí celé protrápené a večer na Island. Kdyby to bylo celé, nebyl by to úplně neobvyklý zážitek. Problém byl ale v tom, že po příletu na Island, někdy kolem půlnoci, bylo zapotřebí si půjčit auto a dojet do vesničky vzdálené necelých 8 hodin jízdy, protože okolo oběda jsme se už museli hlásit v práci. Aby toho nebylo málo, tak naše specialistka přes půjčování aut Adél vybrala jednoznačně nejmenší auto dostupné v půjčovně (a možná i na světě) – Toyotu Aygo. Do teď nechápu, jak dokázal výrobce narvat 5 dveří do tak titěrného auta. Do kufru se vešli 3 z našich celkových 8 zavazadel. Zbytek se musel dát na zadní sedadlo. Část cesty jsem musel absolvovat díky nízké střeše skrčený, část cesty jsem musel řídit (už vím, co to je mikrospánek) a část jsem si mohl lehnout na bágly, ale spát se tam prostě nedalo. Barča je skladná, takže ta si v uvozovkách hvízdala.

Já a naše mikroauto

Příjezdem do Vopnafjörðuru zábava nekončila. Z našeho šéfa se vyklubal nejstudenější psí čumák na Islandu a kvalita ubytování v místním guesthousu s ostatními pracanty odpovídala nastavené laťce našeho prozatím hodně super (rozuměj na ho*no) výletu. Tak nějak jsme doufali, že bude stačit se šéfem pozdravit, zařídíme paperwork, ukáže nám co a jak a my se budeme moct v klidu ubytovat a dát se po náročné cestě do kupy. Opak byl pravdou. Adél mi sdělila, že šéf mi posílá vzkaz, ať přijdu po obědě do práce, že potřebuje na chvilku někoho vysokého. Z chvilky se stalo 5 hodin a já okolo sedmé dorazil totálně mrtev na ubytování. Aspoň, že mi Barunka udělala večeři. Děkuju Baru <3

Vesnička Vopnafjörður nabízí parádní výhled na fjordy

Tohle není farma?!

Jelikož se s vámi chceme bavit na rovinu, přiznáváme, dělali jsme na jatkách (doufám, že nás za to neodsoudíte). Pracovní doba byla od 8-17h (1h pauza na oběd), dvakrát týdně se zůstávalo na úklid (většinou 2h) a kdo chtěl, mohl jít do práce i v sobotu dopoledne. Tahle zkušenost nám zásadně změnila život a to z několika důvodů. Před tripem na Island jsem jedl maso téměř každý den. Po naší zkušenosti s jatkami se Barča utvrdila ve vegetariánství a já se zapřisáhl snížit spotřebu masa. Nebylo by to kvůli tomu, že by se se zvířaty zacházelo špatně, to vůbec ne. Spíš je to o tom, že když vidíte, kolik vám denně projde pod rukami ovcí, a to jsme dělali na nejmenších jatkách na Islandu, donutí vás to zamyslet se. Navíc tato práce je velmi psychicky (všude okolo vás krev) a fyzicky náročná (nemohl jsem po ránu zatnout pěst a o bolavých zádech se ani nemá cenu bavit). Co přesně jsme tam dělali se nás asi zeptejte, až se někde potkáme 😀 Po tom všem jsme si řekli dost a od teď už jenom práce online. Vrátíme-li se k hospodářským zvířatům, sluší se říct, že se na Islandu mají jako v ráji (obrovské výběhy, spousta papání a klid). Pokud chov hospodářských zvířat, tak potom tímhle způsobem.

Obrovské pastviny pro hospodářská zvířata

Vyplatí se jet pracovat na Island?

Za nás rozhodně ano. Tento ostrov žije chovem ovcí, rybolovem a turismem, a proto se dá najít uplatnění právě v těchto odvětvích. Když zde budete hledat uplatnění, udělejte to dostatečně včas a dejte přednost nabídkám zahrnující ubytování se slevou a nebo ještě lépe zcela zdarma. To hlavně kvůli zdejším vysokým cenám za všechno, na které si stěžovali i Švédi, co s námi pracovali, a to je už při nejmenším zarážející. Přestože jsem na začátku naše ubytování trochu kritizoval, mohli jsme být vděční, že máme, kde zadarmo spát.

Asi vás zajímá, kolik jsme si s Barčou dokázali vydělat. Pracovní nabídka zahrnovala položky jako příspěvek na letenky a obědy, ubytování zdarma, svačiny v práci a měsíční výdělek v přepočtu okolo 80.000 Kč. Příspěvek na oběd byl však šikovně připočten výplaty, abychom dosáhli minimální hodinové mzdy. Svačiny jsme v práci měli dvakrát denně a na slibovanou měsíční částku se člověk dokázal téměř dostat. Museli jsme si ale dát několik přesčasů (maximálně 8 hodin týdně = celkem 48 hodin), abychom se dostali na nějakých 75.000 Kč. Kdybychom na Islandu neměli výdaje, dovezli bychom si domů každý 150.000 Kč.

Ale ty výdaje samozřejmě byly.

Peníze jsme utráceli hlavně za jídlo, cestování a párty. Největší a nejzbytečnější žrout peněz je samozřejmě alkohol. Za čepované pivo na baru se nedostanete pod 200 Kč a když se chcete druhý den napravit například pizzou, počítejte s částkou okolo 600 Kč. Co musíme v naší práci zpětně vyzdvihnout byly svačiny. Často jsme ráno snídali třeba jen banán, abychom se dorazili na dopolední svačině. Na tom jsme hodně ušetřili. Většinu peněz jsme tedy nechali za obědy a večeře. I když si vaříte, pod 100 Kč se jen tak nedostanete (Pokud nebydlíte u velkého supermarketu, kde jsou ceny o dost lepší než v malých potravinách uprostřed ničeho) a občas si chcete taky dopřát.

Základní ceny v obchodu ve Vopnafjörðuru pro představu:
Tuňák konzerva – 60 Kč
Těstoviny 500g – 50 Kč
Sójovka 150ml – 70 Kč
Banány 1kg – 50 Kč
Mléko 1l – 30 Kč
Máslo – 105 Kč
Polévka z pytlíku – 50 Kč
Čínská polévka – 15 Kč
Mražená pizza – 100 Kč
Tortellini – 100 Kč
Pesto 190g – 60 Kč
Karton s 10ks piv – 800 Kč *

*alkohol s více jak 2.5% lze koupit pouze ve speciálních obchodech Vinbúdin

Poslední položkou je cestování. Během našeho pobytu na Islandu jsme chtěli o víkendu poznávat okolí. Bohužel jsme byli rádi za oddych od náročné práce, tudíž jsme spíše odpočívali s pivem na gauči. Jeden velký čtyřdenní trip jsme podnikli až v samém závěru naší návštěvy Islandu. Jelikož už bylo po sezóně, chytli jsme opravdu dobrou cenu za pronájem auta (cca 1.800 Kč/den) od společnosti Hertz, jenž jsme odvezli z Vopnafjörðuru na letiště Keflavík. Ubytování mimo sezónu se dá sehnat přes AirBnb okolo 700 Kč na hlavu na 1 noc. Hodně drahý na Islandu je benzín – cca 42 Kč/litr. Na naší trase jsme překonali 1600 km, což nás se spotřebou 6l/100km vyšlo okolo 4.000 Kč. Závěrečný trip vyšel bez jídla dohromady 15.000 Kč. Když odečteme náklady, tak jsme si zpět do ČR přivezli okolo 100.000 Kč. To jde ne?

Nechť započne cestování!

Ještě než se vrhneme na samotný čtyřdenní trip, zmíníme co jsme viděli doposud. Abychom se z letiště dostali do Vopnafjörðuru, museli jsme projet celou severní část ostrova.

Cesta z letiště do naší vesničky Vopnafjörðuru

Jak už jste si přečetli, byli jsme trochu pod tlakem, a tak jsme zvládli zastavit pouze na třech místech. Začali jsme krásným vodopádem Goðafoss, který nám trochu otevřel ospalé oči. Pokračovali jsme do jeskyně, v níž měl John Snow koitus s nějakou zrzkou ze seriálu Hra o trůny (víc by vám o tom řekla Barča), s názvem Grjótagjá. Jedná se o kouzelnou malebnou jeskyni s jezírkem s teplou vodou. Na závěr jsme ještě omrkli geotermální oblast Hverir, kde na nás čekala spousta fumarol a samozřejmě ten známý zápach sirovodíku.

Během prvního víkendu, ještě když jsme měli dost sil, jsme vyrazili do nedalekého městečka Seyðisfjörður. To je známé svým barevným chodníkem podporující LGBT s kostelem v pozadí. V Seyðisfjörðuru jsme strávili celý den, takže jsme si prohlédli vše od chodníku, přes vodopády až po místní restaurační zařízení. Je to opravdu nádherné městečko.

S Barunkou jsme si na Islandu odbyli svoje poprvé. Konkrétně jsme poprvé viděli polární záře. Údajně je nejlepší období pro pozorování tohoto supr čupr úkazu na Islandu od září do dubna. Abyste polární záře viděli co nejlépe, je zapotřebí hlídat předpověď (existuje mnoho webových stránek, kde předpovídají sílu aurory) a vyhledat dostatečně tmavé místo daleko od světel města (nejlépe vzít auto a vyjet z něj pryč). Nevyrážejte ale pokud je obloha plná mraků, to nic neuvidíte. Při pronásledování polární záře se vyplatí dobře obléknout a vzít si třeba teplý čaj do termosky, protože v noci je na Islandu opravdu chladno a severské počasí vám může tento nevšední zážitek zkazit.

Nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že na polární záře jsme se s Barčou těšili asi úplně nejvíc a ve finále to byl pro nás asi i top celého Islandu. Nicméně musíme uvést na pravou míru jednu věc. Polární záře rozhodně nevypadají tak, jak je znáte z fotek. Nejsou většinou tak výrazné (99% fotek je brutálně postprodukčně upravena). Ve skutečnosti se jedná o paběrkující zelené světlo, které horko těžko zachytíte na foťák mobilního telefonu. Většinou jsme se setkávali s 3. stupněm aurory a to už stačí na zachycení polární záře kvalitním fotoaparátem.

vlevo úprava v Lightroomu – vpravo fotka bez úpravy (Aurora level 4, Canon EOS M50)

Trasa naplánována, auto půjčeno – můžeme vyrazit na trip!

Práce na jatkách finišovala koncem října. Konec října a začátek listopadu jsou asi nejzazší termíny pro cestování po Islandu. Blíží se zima a rapidně se zhoršuje počasí, což má za následek špatnou kvalitu silnic (vítr, sníh, námrazy) a jejich následné uzavření. Naplánovat trasu i s přespáním byl tedy pěkný oříšek. V době, kdy jsme dávali dohromady náš itinerář, byla dokonce uzavřená celá jižní trasa z Höfnu až do Víku (bez ní jihem Islandu neprojedete). Naštěstí se jednalo jen o jednodenní uzavírku kvůli silnému větru.

Hned na první den jsme si tedy nadělili slušnou porci km (něco málo přes 500km). Vyráželi jsme brzy ráno, abychom vše stihli za světla (na konči října zapadá na Islandu slunce lehce po páté) a taky abychom byli už co nejdál od jatek. Po cestě jsme museli pořád zastavovat, protože silnice byla trochu namrzlá, ale hlavně protože jsme se kochali krásou Islandu.

Byli jsme příjemně překvapeni perfektním stavem vozovky na jižním pobřeží, tudíž jsme mohli trochu ukrojit ze ztráty. První naplánovanou zastávkou byl Vesturhorn. Na tomto místě vznikají parádní fotky. Nízká hladina vody vytváří iluzi, že člověk umí chodit po vodě. Když k tomu připočteme super pozadí v podobě hory Vesturhorn, určitě můžeme doporučit. Tedy můžeme to doporučit, když nemrzne, jinak dopadnete jako my (viz obrázek níže) a jen vyhodíte peníze z okna. Původně jsme to zamýšleli tahle.

Fail na Vesturhornu

Nevadí, jedeme dál. Jako další bod naší výpravy jsme zvolili Jökulsárlón spolu s nedalekou Diamond Beach. Jökulsárlón je jezero, po jehož hladině plavou kry všech velikostí. Ty se do něj dostávají táním ledovce Breiðamerkurjökull. Člověka až mrazí z těch masivních kusů ledu, jež do sebe narážejí a vytvářejí při tom tak moc specifický zlověstný zvuk. Když máte štěstí, můžete zde spatřit i tuleně (my ho měli, juchůů). Hned pod tímto jezerem přes silnici se nachází Diamond Beach. Na této pláži se doopravdy nacházejí diamanty, bohužel jen ledové. Kry z jezera Jökulsárlón tají a opracovávají se na menší kousky vytvářející iluzi diamantů. Opomeneme-li davy turistů (ty byly ve finále u všech přírodních památek), jednalo se o parádní podívanou.

Jelikož jsou dny během tohoto období na Islandu krátké, museli jsme si pospíšit a vyrazit na naší poslední zastávku. Tou se stal vodopád Svartifoss ležící v národním parku Skaftafell. Závod se zacházejícím sluncem jsme vyhráli, a tak jsme si mohli vodopád s velmi zajímavým pozadím užít v plné parádě.

Vodopád Svartifoss

K přespání pro první noc jsme si vybrali Klausturhof Guesthouse a musím říct, že ještě teď jsem naměkko z té parádní postele (dostatečně velké i pro mě). Tento guesthouse jsme si vybrali hlavně proto, že se nám hodil do itineráře a zároveň byl nejlevnější variantou v okolí (2400 Kč pro dvě osoby na noc). Sluší se také zmínit, že lehkou nevýhodou byla společná sprcha a záchody, což nám vůbec nevadilo. Ostatně jsme na to už byli zvyklí.

Souhrn 1.dne

Budíček! Druhý den bude stát za to aneb nabitý jih čeká.

Opravdu těžké bylo druhý den vstát a vydat se na cestu. Když se na to zpětně podíváme, není se čemu divit. Po dvou měsících jsme spali konečně na něčem, co připomínalo postel. Kousek od guesthousu se nacházel náš první spot – Fjaðrárgljúfur. Tento kaňon, vzniknuvší působením odtékající vody z ledovce, je 2 km dlouhý a na některých místech až 100 metrů hluboký. Asi jsme nemohli naplánovat lepší začátek dne.

Kaňon Fjaðrárgljúfur

Cesta k dalšímu bodu našeho výletu nás přivedla do městečka Vík í Mýrdal, kde jsme se zastavili u místního fotogenického kostela. Udělali jsme fotku a pokračovali k další zastávce –> Reynisfjara.

Kostel Reyniskyrka

Jedná se o pláž zajímavou kvůli dvěma faktům. Je pokryta černým pískem nebo spíše černými kamínky, jež byly vytvořené ochlazením a ztvrdnutím lávy, a vyžádala si už několik lidských životů. Důvodem jsou tzv. Sneaker waves. Z počátku nenápadná vlna se dokáže vyvalit až několik metrů do pobřeží. Pokud si turista nedává dostatečný pozor, má problém. V lepším případě je trochu ohozen ledovou vodou, v tom horším je stažen do moře. Proto udržujte dostatečný odstup od moře a nikdy se k němu neotáčejte zády. Reynisfjara je také velmi fotogenická. Zejména díky nepřehlédnutelné sloupovité stěně vytvořené z čediče a skalním výběžkům nesoucí název Reynisdrangar. Na tuhle pláž jsem se moc těšil, chtěl jsem vidět Sneaker wave naživo, protože mě to upřímně fascinuje. Když jsme s Baru dorazili na Reynisfjaru byl krásný slunečný den a po vlnách ani vidu ani slechu. Možná příště.

Když už jsme byli v této části, zajeli jsme se podívat na nejjižnější pevninský bod – Dyrhólaey. Co říct k tomuto skalnímu oblouku. Pokud byste vážili dlouho cestu, jen abyste ho viděli, pak budete zklamaní. Útěchou pro nás byl aspoň výhled na Reynisfjaru.

Pokračujeme. Na našem itineráři ještě svítily dvě zastávky a čas nebezpečně rychle ubíhal. První zastávkou byl majestátní vodopád Skogafoss. Ten je jedním z hlavních cílů většiny turistů, co přijedou na Island a není se vůbec čemu divit. Bohužel my máme na něj vzpomínky trochu pokažené. Přítomnost velkého množství turistů byla pochopitelná, ostatně na to jsme už byli zvyklí. Na co jsme ale zvyklí nebyli, byla bezohlednost lidí při snaze mít nejlepší fotku. Šílenost. Rozhodně využijte možnost vyšlápnout si kopec a podívat se na vodopád ze shora.

Vodopád Skogafoss

Na závěr dne jsme zařadili ještě dva vodopády (Prostě jsme jich pořád neměli dost :-D). Nejdřív jsme navštívili Seljalandsfoss. Protože se blížila zima, okolí vodopádu bylo pokryté ledem, a tak byla značná část uzavřena pro bezpečnost. Proto jsme se nemohli dostat přímo pod něj, abychom vytvořili super fotku, co můžete vídat třeba na Instagramu. Takže jsme si ho prohlídly jen zepředu a nebudeme si nic nalhávat, se Skogafoss se z tohoto hlediska rovnat nemůže.

Vodopád Seljalandsfoss

Několik set metrů od Seljalandsfossu se nachází vodopád Gljúfrabúi. Nejedná se o otevřený vodopád jako tomu bylo u dvou předchozích. Je totiž schovaný uvnitř jeskyně (vezměte si na sebe nepromokavou bundu, dost cáká) a vede k němu zajímavá cesta. Abyste si mohli u něj udělat fotečku, musíte přeskákat kameny jako v Takashiho hradu. Jeden chybný krok znamená namočení boty v potůčku s teplotou blízkou k bodu mrazu. Samozřejmě jsem si černého Petra vytáhl já na předposledním kameni, když jsme se vraceli z vodopádu. Vidět Gljúfrabúi však rozhodně stojí za to, i kdyby jste se měli v té říčce vykoupat celí. Posuďte sami.

Vodopád Gljúfrabúi

Poslední bod druhého dne jsme nechali za sebou a vyrazili jsme do města Hveragerði, kde na nás čekalo ubytování (rozuměj geniálně zrekonstruovaná garáž s rozlohou 8m2). Druhý den jsme snížili množství ujetých kilometrů na číslo okolo 350 km.

Souhrn 2. dne

Třetí den ve znamení termálních pramenů a The Golden Circle

Jelikož jsme dorazili do oblasti s termálními prameny, byl by hřích nějaký nenajít a nevykoupat se v něm. Jeden takový jsme si vyhlídli a dopoledne třetího dne jsme obětovali, abychom se v něm vykoupali. Řeč je o Reykjadalur Hot Spring Thermal River. Délka hiku z parkoviště k pramenům je něco přes 3 km a nabízí zajímavá panoarámata. Čím dříve na hike vyrazíte, tím více budete mít soukromí. Když jsme dorazili my, byli jsme zde úplně sami. Asi po půl hodině nás však z pramenů „vyhnali“ uječení školáci na výletě. Vylézt z teplé vody byl docela hardcore. Rozdíl mezi teplotou vody a teplotou vzduchu byl v té době okolo 40°C (teplota vody = 35-45 °C, teplota vzduchu = 0 °C). Přátelská rada na závěr: Vezměte si sebou nějaký pytel, do kterého schováte oblečení během koupání. Je dost možné, že vás překvapí déšť nebo jako nás mrholení a v těch mokrých věcech není úplně sranda jít 3 km nazpět k parkovišti. My jsme naštěstí měli nepromokavé bundy, tak jsme většinu oblečení zabalili do nich a nepříjemnému zážitku jsme se vyhnuli.

Pro zbytek dne jsme měli naplánovaný tzv. The Golden Circle. Pod tímto názvem se skrývá okruh v okolí Reykjavíku nabitý přírodními úkazy. Začali jsme u Kerið. Zajímavý kráter vznikl nejspíše tak, že se z vulkánu „odčerpala“ veškerá magma, vznikla dutá komora a ta zapříčinila propad půdy. Na dně kráteru se nachází jezero, jež hraje všemi barvami. Určitě doporučujeme se tu zastavit, i když vstup je za poplatek (částka je na místní poměry směšná – necelých 100 Kč).

Kráter Kerið

Dlouho jsme neviděli žádný vodopád :-D, tak jsme museli zastavit u vodopádu Gullfoss. Podobně jako u Seljalandsfossu byla značná část vyhlídky kvůli náledí uzavřená. V tomto případě se přidala ještě hustá mlha, tudíž jsme z vodopádu neviděli skoro vůbec nic.

Vodopád Gullfoss skrytý ve stupidní mlze

Následoval přesun k Geysiru. Krásně zbarvená jezírka s vroucí vodou, gejzíry a samozřejmě zápach sirovodíku mi vrátily vzpomínky na termální část Yellowstone.

Slunce pomalu zapadalo a nás ještě čekala pořádná štreka do Fossatúnu do naší malé roztomilé chatičky. Tohle parádní ubytování se nachází na trolím území a můžeme ho vřele doporučit. Celkově se nám líbilo, jak to tu měli zařízené. Vypíchli bychom hlavně společnou kuchyňku a možnost skočit večer zdarma do vířivky a poslouchat zvuky nedalekého vodopádu. Cena za dva na jednu noc s příplatkem za peřiny byla okolo 1.500 Kč.

Fossatún

Protože jsme strávili celé dopoledne na hiku, ujeli jsme nejméně z celého tripu (lehce přes 200 km). Přesunuli jsme se více na západní část ostrova, abychom to měli blíže na poslední vytyčený bod našeho výletu.

Souhrn 3.dne

Čas říct sbohem!

Ani jsme se nenadáli a už se psal náš poslední den na Islandu. Včerejší debakl s vodopádem jsme si museli samozřejmě vynahradit, a tak jsme navštívili Hraunfossar. Nečekejte žádný obří vodopád nýbrž skupinku mini vodopádu. Máte-li cestu kolem, rozhodně doporučujeme navštívit.

Vodopád Hraunfossar

Víte, že na Islandu mají dinosaura pijícího z moře? Je to tak. Jmenuje se Hvítserkur a je to skalní útvar vyčnívající z moře. Někdo v něm vidí dinosaura, někdo slona a někdo zase nosorožce. Buď jak buď, je to hodně vděčný objekt pro fotografy. Pokud se vydáte „zvířátko“ navštívit, kupte si čokoládu na nervy. Abyste se k Hvítserkuru dostali, musíte podstoupit asi 30 kilometrovou cestu plnou štěrku a děr. Když k tomuto skalnímu útvaru dorazíte, je možnost sejít po útesu až na pláž. Buďte velmi opatrní, je to celkem strmá cesta.

Skalní útvar Hvítserkur

Jelikož nám zbyl nějaký čas, rozhodli jsme se jet podívat na tuleně. V městečku Hvammstangi jsme zavítali do Icelandic Seal Center. Tam nám poradili, kde tuleně najít a měli pravdu. Jenomže cesta opět vedla po nezpevněné silnici plné štěrku a děr. Teď mě s odstupem času napadá, že je lepší po návštěvě Hvítserkuru pokračovat dál po gravel road 711 (nevracet se zpět na hlavní), protože nejlepší spot pro pozorování tuleňů nese název Illugastadir Seal Watching. Ve finále buď jak buď, pořád je to voser (pardon za to slovo, ale kdo nezažil, nepochopí :-D).

Tuleň, ovce, pastviny a v pozadí fjordy – prostě Island

Když jsme se nabažili tuleňů, vydali jsme se směr letiště. Pořád nám zbýval nějaký čas, tak jsme po cestě zastavili v Reykjavíku a myslím, že to byla správná tečka za těmi 2 měsíci tady na Islandu. Místní architektura nás doopravdy okouzlila. Poté jsme vyrazili na letiště, vrátili auto a tadáá zpět domů.

Souhrn 4. dne

Byla to jízda, tak snad někdy.

Na naší dvouměsíční návštěvu Islandu budeme vzpomínat vždy pozitivně. Od tohoto názoru nás neodradily ani zdejší vysoké ceny (za téměř všechno), ani nekončící davy turistů u památek. Ve finále jsme vděční i za zkušenost na jatkách, protože nám (hlavně mě) tak trochu otevřela oči. Teď to bude znít jako klišé, ale už při příjezdu na Island na nás dýchla taková specifická atmosféra, která nás pak provázela celou dobu a ani na chvilinku nás nenechala sklouznout do depresí (třeba z náročné práce). Tento pocit umocňovala nádherná příroda okolo nás. Během našeho pobytu v Zemi ledu jsme potkali spoustu úžasných lidí (samozřejmě i pár méně úžasných lidí), viděli jsme spoustu úžasných míst, a přestože nemáme moc rádi zimu, chtěli bychom se na Island určitě vrátit. Proto..

Potřebujeme Tvou pomoc.

Během naší zastávky na Islandu jsme viděli jenom hlavní spoty. Nezbyl nám čas si projet Westfjords a o nějakých hicích ani nemluvíme. Jak jsme již zmínili, máme v plánu se na Island ještě v budoucnu vrátit, a proto se teď obracíme na vás. Udělali byste nám obrovskou radost, kdybyste se s námi podělili o vaše oblíbená místa / hiky / atrakce na Islandu, které jsme nezmínili a zmíněné by rozhodně měly být. Z tohoto důvodu jsme pod článek umístili možnost napsat komentář. Vaše rady mohou do budoucna pomoci nejen nám, ale i našim čtenářům. Děkujeme, že jste si našli čas na přečtení našeho příběhu o dvouměsíčním výletu po Islandu a na závěr jsme si pro Vás připravili za odměnu krátké videjko.

Mějte se krásně,
Barča 🌸 a Peťan ✌️

Subscribe
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments